Digitální technologie, wellbeing a kreativní učení

Rozhovor s Michaelou Slussareff

Michaela Slussareff vystoupí  23. dubna na konferenci FUK UČITELŮM | Digitální wellbeing? v Kunsthalle. Věnuje se výzkumu vlivu digitálních technologií na vývoj a zdraví dětí i dospělých. Je zakladatelkou iniciativy Digitální zdraví dětí (digitalnizdravideti. cz). Spolu s odborníky, kteří se zabývají novými technologiemi, založila neziskovou organizaci Slow Tech Institute (slowtechinstitute. org), usilující o podporu výzkumu a vzdělávání veřejnosti v otázkách zdravého přístupu k technologiím. Je autorkou knihy Hry, sítě, porno. Rodičovský průvodce džunglí digitálního dětství a puberty. 

V rámci Festivalu umění a kreativity ve vzdělávání (FUK) vystoupíte na semináři pro učitele a učitelky, který se zaměří na možná propojení digitálních technologií, wellbeingu a kreativního učení. Jak rozvíjet kreativitu při užívání digitálních technologií?  

Možnosti využití digitálních technologií jsou podle mě nekonečné. V tom je jejich výhoda, nekladou limity ani hranice a to umožňuje rozvoj kreativity. Od programování přes hry a grafické programy až po umělou inteligenci. Je nutné dobře vybrat nástroj a být, v případě dětí a žáků, na začátku veden. Nestačí jen konzumovat, digitální gramotnost, ať už kreativní, nebo produktivní, u mladší generace spíše klesá. 

A jak se slučuje wellbeing s používáním digitálních technologií?  

Těžká otázka… Existují studie, které uvádí, že lidé, kteří hrají digitální hry, mají vyšší wellbeing, tedy spokojenost se životem. Při hlubším pohledu zjišťujeme, že je to jen ve chvíli, kdy je hraní nějak časově omezeno. Podobně je to i se sociálními sítěmi. Bohužel lajky, nekonečné scrollování, automaticky přehrávaná videa, rychlé střihy, notifikace a tak dále posilují dopaminovou reakci, podporují vznik závislostí a zároveň mají vliv na psychické zdraví. Mezi mladými lidmi se v poslední době hojně šíří deprese či úzkosti a jsou z toho viněny právě sociální sítě, samozřejmě to ale není jen o nich. Žijeme ve světě, kde můžeme mít v podstatě téměř cokoliv, paradoxně si tím zvyšujeme potřebu dopaminu, jenomže ten není nekonečný, dostáváme se do deficitu. Sociální sítě k tomu mohou přispívat, ale určitě nejsou jediným zdrojem této nepohody.  

Pracovala jste také jako designérka vzdělávacích aplikací. Jaký je podle vás jejich výukový potenciál? Obrovský! Jak už jsem uvedla, je to velmi specifické médium, které dokáže zprostředkovat nejrůznější znalosti či zkušenosti. Je to něco, co vás pohltí, tím pádem je kapacita nebo možnost vzdělávání určitě vyšší. Pozitivní je, že z výzkumů vyplývá, že i když vzdělávací hry či aplikace nejsou třeba úplně realistické a dokonalé, děti je chápou a pořád je baví více než klasické učebnice či výklad. Problém je v tom, že máme málo lidí, kteří jsou ochotni za vývoj her a aplikací platit. 

Pokud byste měla vybrat největší benefit, který podle vás digitální technologie dětem/ žákům přináší, který by to byl? 

Když se budeme bavit o hrách, jejich přidanou hodnotou je, že mohou vzdělávat a předávat nejrůznější informace velmi zajímavým způsobem. Takovým, který je v mnoha ohledech lepší i zajímavější než u jiných médií. Ve hře si žáci mohou například vyzkoušet, jaké to je, přijít do cizí země a být emigrant, nebo zažít nejrůznější historické události z  různých pohledů. Mnoho lidí si pod pojmem digitální hra představí „střílečky“ nebo rychlá auta, tam samozřejmě tolik vzdělávacího efektu nenajdeme. Když bychom se bavili o internetu či specifických aplikacích, dostaneme se k jisté ambivalenci. Žáci se díky nim velmi dobře orientují v aktuálních věcech, umějí skvěle anglicky, umějí hledat odpovědi a skládat informace, to vše právě i díky internetu. Má to ale samozřejmě i svou temnější stránku, záleží, jak onen internet či aplikace používají, aby jim to naopak neuškodilo.

Můžete pojmenovat největší rizika? 

Mluví se například o závislosti na videohrách, o problematickém používání sociálních sítí, které přináší například takový ten rychlý dopamin v  podobě lajků, notifikací apod., porovnávání s ostatními lidmi. To může být bolestivé. Dalším problémem je samozřejmě to, že děti mohou na internetu narazit na obsah, který rozhodně není pro ně, od pornografie až po něco, co je vystraší nebo jim dá návod k něčemu nezdravému, nebezpečnému apod. Moc se zatím nemluví o formátech rychlých sledů videí (TikTok), které mají velkou dopaminovou odezvu a na ne zcela vyvinutý seberegulační systém dětí mohou mít velmi negativní vliv. Na otázku týkající se rizik se odpovídá těžko, protože nic není černobílé. Během covidové doby se ukázalo, jak byly pro děti moderní technologie důležité k udržení kontaktu s kamarády. Pokud budeme jako rodič či učitel restriktivní a vše zakážeme, budeme mít „klid“, ale digitální svět tam nadále bude a děti do něj jen vstoupí později, nepřipraveny na rizika. Zároveň se tak zavře i cesta využívání technologií k učení. Mnohem konstruktivnější je dle mého názoru děti do digitálního světa aktivně přivádět i od nízkého věku (naklikají nákup, najdou odjezd autobusu, pomůžou vybrat dovolenou apod.), hledat pozitiva a vysvětlovat. 

Celý rozhovor vyjde v Učitelském měsíčníku v květnu 2024. 

Rozhovor vedly Marie Pánková a Michaela Váchová.